Legenda svého oboru Vývoj jde strašně dopředu, říká Chladil

Na začátku letošního roku byl Fotbalovou asociací České republiky a The Institute of Groundsmanship Česká republika oceněn Jan Chladil, technický manažer SK Sigma Olomouc, který má na Andrově stadionu venkovní úsek na starosti. Dostal Cenu IOG za celoživotní přínos českému fotbalu v modernizaci fotbalových hřišť a stadionu. Právě on byl u toho, kdy se česká pobočka IOG před lety zakládala. „Teď už tam ve vedení nejsem, nahradil mě od nás Dušan Romanovský. A je tam právem, ne náhodou byl už dvakrát Trávníkářem roku,“ řekl Jan Chladil.

Jak moc si vážíte ocenění za celoživotní dílo, které jste na začátku letošního roku obdržel?
Je to ocenění, o kterém jsem nikdy, ne, že nesnil, ale vůbec mě nenapadlo, že můj zájem o věc, který prošel kdysi i nějakými konflikty, i třeba s Karlem Brücknerem, se vyvine až takto. A stalo se to díky zájmu o tyto věci a také štěstí, že jsem se dostal od počátku mezi skupinu lidí, kteří začínají jezdit do Anglie, kde jsem na vlastní oči viděl ten úžasný rozdíl mezi tím, co je u nás a tam. Ať už je to ve vybavení mechanizací nebo vůbec přístupu a chování těch lidí včetně hráčů. To mi otevřelo oči. A byl jsem spoluzakladatelem společnosti IOG pro Českou republiku, byl jsem místopředseda pro Moravu. Už je to pěkná řádka let. Několikrát jsme navštívili Anglii, Německu, Dánsko nebo Holandsko. Byly to obrovské zážitky, snažili jsme se pak ty poznatky přenést do našich podmínek. Což je vidět od roku 2006, když jsme šli na Andrově stadionu do první velké rekonstrukce. A od té doby je náš trávník v každoročním hodnocení mezi nejlepšími.

Jak se seběhlo, že se věnujete tomuto oboru? Co vás k tomu přivedlo? Vy jste trénoval. Proč a jak jste se rozhodl, že věnovat se trávníkům a vůbec celému zázemí stadionu je pro vás lepší, než trénování?
No… To rozhodování bylo takové. Po skončení kariéry tady v Sigmě jsem ještě dosluhoval, jako všichni hráči, v Sigmě Hranice, protože pan inženýr Cahel byl generální ředitel Sigmy, on byl Hraničák. Jako první tam šel Pavel Beneš, pak Peťa Uličný a po něm já. U toho už jsem začínal dělat tady tu práci. Nějak jsem do toho vplouval. Ty začátky byly opravdu hrozné. Pamatuju si, že když jsem přišel prvního července v roce 1975, tak jsem začínal na hlavním hřišti a čtyři hodiny jsem sekal trávní sekačkou, která měla záběr čtyřicet centimetrů a samozřejmě bez sběru. To byla pro mě taková opalovačka. A nikdy mě nenapadlo, že tady skončím za pětačtyřicet roků jako vedoucí a s tolika zkušenostmi. Byla to taková výzva. Pokud si dobře pamatuju, tak to místo technického šéfa bylo dohodnuté částečně pro Františka Raka. On měl v té době na starosti údržbu celých prostor v železárnách, bylo to stavař. Ale chtěl tam tenkrát zůstat, tak to bylo nabídnuto mě. Začínal jsem úplně od píky s tím, že jsem nějaké znalosti získával postupně. A u toho jsme dělali přípravky, pak s Danem Matuškou sportovní třídy. Potom jsem šel po Peťovi Uličném k béčku. Ale objem práce nebyl tehdy takový, jako je dnes. To je stejné jako s trénováním, když to srovnám. Já jsem míval na tréninku béčka šest hráčů, ta situace byla trošku jiná. Takže od té doby se tomu věnuju, to bylo tuším v roce čtyřiaosmdesát. Tak nějak jsem to toho vplul. Pak začaly návštěvy různých seminářů, dostal jsem se i to komise KSHP, potkal jsem spoustu odborníků a rovnoměrně s vývojem údržby hřišť šlo všechno nahoru. Technika, informace, styl práce, druh osiv, to se všechno strašně změnilo.

Vývoj technologií budování trávníků jde rychle vpřed. Je poměrně překotný, trávníky jsou úplně jiné než ty, které bývaly před patnácti dvaceti lety. Dříve se také hodně hrávalo na škváře, nebávaly umělky. Je péče o hřiště dnes složitější? Nebo s vyspělou technikou naopak jednodušší?
Tenkrát se zakládala hřiště víceméně na poli. Tak to dříve bylo. Trošku se to srovnalo, uválcovalo, zaselo se travní semeno, kropilo se ručně. Nefungoval celý profil hřiště, proto často na trávnících stála voda, nebylo to tak rovné. Vývoj šel samozřejmě po vzoru těch hřiště ze západu, kolébka fotbalu je Anglie, tam se získávaly ty největší vědomosti. Jezdilo se tam na stáže. A docházelo k radikálním změnám. V tom, že se musí změnit profil hřiště, který musí být více písčitý, aby odváděl vodu. Všichni pamatují, že v dubnu nebo říjnu vždycky dvakrát zapršelo a hráči se klouzali v pět centimetrů hlubokých dvacetimetrových kalužích. Postupně se to změnilo, vytvořila se dokonce norma, kde je dané, jak mají jednotlivé složky profilu vypadat, z čeho má být složená vegetační vrstva. To byl takový ten největší zlom, co pamatuju od osmdesátých let. Dnes je to zase posunutí někam jinam. A druhá věc je mechanizace. Prostředky, které byly tenkrát … Tady byla jedna sekačka, válec a malý traktor, to bylo všechno. Vývoj jde dopředu, je daný světově, co se týče techniky, tak v trávníkářství je to vidět stoprocentně také.

Proč Anglie udává trend v trávníkářství? Je to jejich tradicí nejen fotbalu, ale i třeba ragby, golfu nebo tenisu na trávě?
Myslím, že hlavní a největší impuls k tomu je i v té historii. Společnost IOG, kde my jsme byli první mimoanglická sekce, byla založená někdy ve dvacátých letech minulého století. Ale v Anglii je to dané i klimatickými podmínkami. Tam osmdesát procent roku jsou deště nebo je pořád vlhko. Takže aby trávníky byly hratelné, protože tam se hraje nonstop. Proto jsou tam i trávníky trošku jiné. Stejně jako třeba v Dánsku nebo v Holandsku. Je to dáno vlhkostí a také tím, že tam nejsou takové teplotní rozdíly. Tady u nás je v létě na slunci čtyřicet stupňů a v zimě klidně minus patnáct, dvacet. Pamatujeme zimy, kdy na hřišti bylo půl metru sněhu. To oni neznají. A vývoj tam má dlouho historii. Když jsme třeba viděli v Holandsku šlechtitelské stanice, kde se pěstují travní semena. To už je opravdu věda na úrovni. Jsou schopni namíchat do kterékoliv nadmořské výšky, do jakéhokoliv prostředí odpovídají druh semene, které je odolné a přizpůsobí se daným podmínkám.

Sigma byla v České republice průkopník, jako první měla hřiště fibresand. Proč jste tehdy takový trávník vybrali?
O té variantně jsme původně neuvažovali jak prioritní. Byl jsem na orientačním hledání vhodné varianty pro rekonstrukci hřiště v Anglii a v Holandsku. Původní varianta byla, že bychom dovezli v Holandsku travní koberec, který by měl výšku čtyři, čtyři a půl centimetru, což oni tam jsou schopni sloupnout a přivést. Spousta klubů to takto řeší, Holanďané jsou tím vyhlášení. Dodávají travní koberce po celé Evropě. Je to zhruba rok starý trávník, položí se, zakropí a za tři dny se na něm může hrát. Jenomže tenkrát to pro klub nylo ekonomicky nemožné. Hledala se další varianta. Tehdy už byly v Anglii první hřiště fibresand, kdy se do vegetační vrstvy přimíchalo polymerové vlákno. Pro tuto variantu jsme se rozhodli. Navíc v tu dobu firma Zdeněk Philipp navázala kontakty v Anglii, pak k tomu měla všechny nutné podmínky. Byli jsme první hřiště v České republice a třetí mimo Anglii, které bylo vybudováno touto technologií. U budování hřiště byl anglický technický komisař, který ručil za to, že všechny postupy budou dodrženy tak, aby všechno bylo tak, jak má být. A po roce jsme byli hodnoceni jako top trávník, což byla velká pocta. Pak se k nám jezdily dívat i delegace ze zahraničí a byly překvapené, že hřiště se dá udržet v tak perfektním stavu. Ta technologie nám vyřešila problém poškozování trávníku v jarních a podzimních měsících. Vsakovatost, vytrhávání drnu, stabilita celého povrchu je zaručená vláknem, které je ve vegetační vrstvě. Celková rovinatost je zachována po celou dobu téměř na sto procent.

Takže fibresand se nakonec osvědčil jako dobrá volba.
Samozřejmě důvod, proč jsme nakonec zvolili tuto technologii, byl ten, že dva měsíce v roce byla hřiště v hrozném stavu. A následná renovace poškození pak nebyla schopna trávník do takové kondice, aby byl v pořádku za čtrnáct dní, tedy do dalšího zápasu. To byl hlavní důvod, proč jsme do toho šli. Nevýhodou je to, že vlákno se při vyšších teplotách více zahřívá. Ale tohle řešíme tím, že se zvedne částečně výška kosení trávy, aby tam zůstávalo více stínu a trávník chytil více rosy. A častěji se kropí, aby voda šla co nejvíce dolů, se používáme vertidrain na hloubkové uvolnění. Myslím si, že už se to výrazně zlepšilo. Postupně se to vyvíjelo, všechno jsme konzultovali s Anglií.

Jak moc péči o trávníky pomohlo vyhřívání? To ještě na konci minulého století v českém fotbale nebývalo.
Bývaly doby, kdy se pohárová utkání hrávala na nehratelných terénech. Začaly tlaky z UEFY na to, že české trávníky nemají potřebnou kvalitu. A druhý důvod byl ten, že se změnila termínová listina první ligy, takže byly požadavky, aby se hrávalo už v únoru. Takže vyhřívaný trávník začal být povinností. Postupně se to vyřešilo na všech stadionech v Česku. Výhoda je ta, že se na všech stadionech na jaře uspíší zahájení vegetačního období a na podzim se naopak prodlouží, někdy se končí kolem desátého dvanáctého prosince. Jinak vegetační období končí koncem října, pak příroda usíná. Je to poměrně nákladný způsob, ale nedá se nic dělat.

Zažil jste už ve svém oboru nějakou slepou vývojovou větev? Třeba kdysi byl přes celou délku hřiště válec s plachtou, co měl zakrývat trávník. Pak najednou zmizel a už nikdy nebyl.
No, s tím jsme byli třetí v republice. Byl jsem se na to dívat, bylo to po vzoru zápasu evropského poháru v Itálii, kde měl padat sníh, tak roztáhli plachtu a z té to potom odklízeli. Ta myšlenka se přenesla k nám. Mělo to sloužit k tomuto, také proti promrznutí. Dokonce byly teorie, že se to dá použít na urychlení vegetačního období. Ale negativum bylo to, že ten válec vážil asi dvanáct tun. Každým pohybem se hutnila plocha, což snižovalo propustnost. Tehdy ještě nebyly stroje na hloubkové uvolnění, jako jsou dnes, maximálně ježkový válec. Byl to takový výstřelek, trvalo to možná tři roky.

Sigma měla, po postavení jižní tribuny, nejlepší zázemí pro techniku na údržbu trávníků široko daleko.
Dneska už jsou kluby na podobné úrovni, protože je to nutnost. Každodenní údržba v současné době strojní vybavení potřebuje. Ale bývala doba, když jsme se začínali dostávat někam nahoru, tak jsme skutečně měli špičkové vybavení ve srovnání s celou republikou.

Chybí vám škvára? Nebo je lepší umělý trávník?
Zažil jsem ty úplné počátky. Tehdy bylo v Olomouci snad jen jedno travnaté hřiště. Pamatuju si škváru v Řepčíně, kde jsme trávili celou zimní přípravu i konec podzimu. Samozřejmě tady byla škvára celkem vyhlášená. Na zimní období jsme do toho přimíchávali hobliny, pak se začala prosolovat. Nicméně ta škvára nebyla moc kvalitní, vozila se ze železáren. Před nějakým pohárovým utkáním se tam navážely žhavé kusy, společně s Karlem Brücknerem jsme to rozbíjeli válcem, dávalo se to do ledových kaluží. A pak se na tom hrálo. Nevýhoda byla, že v létě z toho byl mour, prach a když zafoukal vítr, tak to byla tragédie, žádná závlaha nebyla. No a jakýkoliv kontakt pří pádu, to všichni, co jsme to zažili, máme ještě do dneška pod kůží. Na tehdejší dobu to bylo dobré, nic jiného nebylo. Je to zase dané tím vývojem. A co se týče umělek. Ty první náznaky, to byl vlastně vylepšený tartan, to ani nebyl trávník, nemělo to ani pořádný skluz. Tam hodně hrozilo zranění v případě změny směru. Zase vývoj posunul o tohle a v dnešní době jsou umělé trávníky kvalitní, opravdu se vyrovnají těm přírodním. V některých státech se na umělkách běžně hraje, v mnoha zemích mládež do osmnácti dvaceti let nezná nic jiného než trávník s umělým povrchem, protože tam klimatické podmínky tolik přírodním trávníkům nepřejí. Už se do nich dávají pružné podložky, jsou prosypané granulátem, jsou na to atesty. A také tento trávník nepotřebuje žádnou velkou údržbu a zaručuje celoročně stoprocentní rovinatost. Na nácvik herních dovedností nemůže být nic lepšího.

Zmínil jste, že Sigma má trávník v top pozici pravidelně. Co říkáte na to, že v nejvyšší soutěži je dvakrát odloženo utkání, aniž by byla nějaká vážná sněhová kalamita?
Není to poprvé. Tyto problémy mělo v historii už několik klubů. Letos se to objevilo znovu. Je to k zamyšlení a divím se, že se proti tomu neozvaly ostatní kluby. Je to neregulérní trávník, co je chyba. Trošku mě zaráží, že každým rokem jsou všechny kluby testované, hodnotí se kvalita trávníků. Pokud tato atestace byla provedena, tak ten trávník nemohl stanovené podmínky splňovat.