Kooperativa NBL Mix českých a zahraničních hráčů posouvá klub, říká Tuček

Zhruba v polovině sezony mají díky reprezentační přestávce basketbalisté BK Olomoucko částečnou možnost dobít baterky před klíčovými zápasy v nadstavbové skupině A1 Kooperativa NBL. Během pauzy je sice čeká dohrávka s Nymburkem, jinak ale mají prostor na doléčení šrámů a přípravu na další pokračování soutěže. „Z našeho pohledu přichází přestávka v dobrém čase. Teď jsme měli dvě těžká utkání, na která musíme zareagovat,“ říká generální manažer BK Olomoucko Pavel Tuček.

Jste v klubu od počátku nové sezony. Jak vnímáte klub předtím a nyní?

Basketbal je dynamický sport, stejně jako prostředí kolem něj. Dokazuje to nejen náš klub, ale i celá liga. Posouváme se všichni. Je to znát na kvalitě hry, návštěvnosti, profesionalitě jednotlivých klubů i organizaci celé soutěže. Obrovské poděkování patří všem, kteří se basketbalu věnují, a to nejen v nejvyšší soutěži, ale i v těch nižších, stejně jako mládežnickým klubům, bez nichž bychom budoucnost basketbalu v celé republice nemohli budovat. Velké díky patří i našim podporovatelům, jejichž seznam by se sem rozhodně nevešel.

Kdybyste měl vypíchnout největší změnu, která by to byla?

Dříve byl basketbal v Olomouci charakteristický izolovanými kluby bez společné vize. Dnes už se komunita lidí kolem basketbalu naučila rozeznávat, kdo se profesionalizaci věnuje upřímně a kdo basketbalu a jeho obrazu na lokální úrovni nepřispívá. V Olomouci se nám za pár měsíců podařilo vyvolat doslova basketbalovou mánii. Spojení většiny klubů, mezi něž patří BK Olomoucko, OSK a SK UP Olomouc spolu s BCM Olomouc vedlo k tomu, že basketbal není kolektivní hrou jen na hřišti, ale i mimo něj. Táhneme za jeden provaz, což mi dodává energii do další práce.

Jak jste spokojen s výkony týmu v Kooperativa NBL?

Když jsem dával svůj první rozhovor v roli generálního manažera, říkal jsem, že nebudu prozrazovat své plány ani cíle. Mezitím se k tomu mí kolegové několikrát vyjádřili a dnes můžeme říci, že úspěšné dosažení elitní osmičky je výsledkem dobře nastavených mechanismů a kolektivní práce. Doufám a pevně věřím, že tím ještě nekončíme.

Co říkáte na poměr zahraničních a českých hráčů v Olomoucku?

Často dostávám otázky na poměr zahraničních a domácích hráčů, jejich nasazování do zápasů, vytížení a budoucí strategii. Máme zahraničního trenéra a jeho zkušeností si velmi vážíme. Přinesl do klubu spoustu nové energie a předává mladým hráčům cenné zkušenosti. Má naši plnou důvěru. Důvěra je jednou z našich klíčových hodnot. Naši zahraniční hráči, včetně těch, kteří mají za sebou i zápasy v NBA, jsou pokorní a týmoví. Jejich nasazování do zápasů odráží jejich formu, kariérní posun i určitou filozofii práce s hráči. Nejsem zastáncem čistě tuzemských kádrů – rozumný kompromis je zdravý nejen pro náš tým, ale i pro celou soutěž. Naši zahraniční hráči navštěvují mládežnické kluby a připravujeme společnou aktivitu jazykových kurzů pro mládežnické hráče ve spolupráci s dalšími olomouckými sportovními kluby se zahraničními hráči. Domácí hráči však tvoří základní stavební kameny budoucnosti, a proto pečlivě budujeme vztah s těmi, kteří projeví zájem a dokážou tuto strategii vnímat a pochopit. Budujeme dlouhodobé vztahy, ne krátkodobé, jednostranné a mnohdy falešné vazby. Kombinace zahraničního trenéra a domácího asistenta, který vzešel z řad trenérů mládežnických klubů a má bohaté zkušenosti na lokální i celonárodní úrovni, je podle mě dobrým profesním, marketingovým i sociálním mixem.

Co se vám v dosavadním průběhu sezony nepovedlo tak, jak jste si představoval?

Vzhledem k množství aktivit, které v klubu realizujeme, jsou mezi nimi i takové, které se nám hrubě nepovedly, což ale to k životu patří. Vždy se lépe mluví o tom, co se člověku povedlo a na co je pyšný. Ale to je dnes vidět na každém našem domácím zápase, a když se nad tím zamyslím, tak vlastně i na venkovních, kde se postupně formuje naše „výjezdová“ skupina fanoušků. Sebereflexe a snaha poučit se z nezdarů nás posouvají dopředu. Neúspěchy se dají rozdělit do několika rovin. Po sportovní stránce jde o některé zápasy, které skončily těsnou prohrou, přestože bylo v našich silách výsledek otočit nebo udržet vedení. Některé zápasy byly zbytečně vyhrocené, i to ale ke sportu patří. Dnes už máme sportovního manažera a budujeme profesionální rovinu sportovně-technické komunikace mezi ním a trenérským duem.

A druhá rovina?

Ta mě trápí více. Podařilo se nám ukázat, že basketbal k Olomouci patří a má zde nezastupitelné místo. Těšíme se rostoucí podpoře fanoušků a lidí kolem. Statistiky sledovanosti zápasů v televizi a online ukazují, že náš tým si našel pravidelné fanoušky a zápasy jsou atraktivní. Cesta mezi velké basketbalové kluby však ještě nějakou dobu potrvá. Díky intenzivní spolupráci s Liborem Špundou a celým realizačním týmem se nám podařilo klub finančně a organizačně stabilizovat a zbavit historických dluhů. Změny na začátku sezony klub uzdravily a dnes je důstojným a rovnocenným partnerem, který má svou hrdost a míří vzhůru – nejen po sportovní, ale i obchodní a sociální stránce. Posun kupředu však není tak dynamický a rychlý, jak jsem si původně plánoval. Některá jednání jsou složitější a narážejí na faktické problémy spojené s celkovým nastavením koncepce rozvoje a podpory sportu. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout fakt, že Olomouc vzhledem ke své velikosti disponuje obrovským množstvím sportovních klubů v nejvyšších soutěžích, úspěšnými univerzitními a mládežnickými týmy a širokou nabídkou dalších atraktivních sportů, o kterých mnohdy ani nevíme. A to vše v jednom z nejhezčích měst, které je nejen skvělým místem pro život, vzdělávání a práci, ale i pro rozvoj sportu.

Před zápasy mají hráči své rituály. Platí to i pro vedení klubu?

Kdo mě zná, ten ví, že já svůj rituál rozhodně mám. Ten nejznámější? Vždy si kupuji lístek s pořadovým číslem 1 na každý domácí zápas. Hrdě ho zaplatím a nosím všechny u sebe v peněžence. Doufám, že v závěru sezony odehrajeme v play – off tolik zápasů, že už ji nezapnu.