Lanýžové degustační menu

Jak se chystá Sigma U 19 Hráči dobře vědí, proč to dělají, řekl Janotka

Hráči dobře vědí, proč to dělají, řekl Janotka

foto: Petr Pelíšek

01. 04. 2020 - 15:00

Starší dorost SK Sigma Olomouc U 19 už mají tréninkový program i proces na úrovni profesionálních fotbalistů. A podobně jako oni se nyní musejí také připravovat individuálně. „Situace se vyvíjí, je tam několik možných scénářů a variant, jestli se soutěž dohraje nebo nedohraje, případně kdy. Takže s tím musíme operativně pracovat. Ale není to vůbec jednoduché dělat nějaký plán, když vlastně ani nevíme, k jakému datu to směřujeme,“ řekl trenér SK Sigma U 19 Tomáš Janotka.

Jaký je program hráčů U 19 v těchto týdnech?
V první fázi jsme si mysleli, že se to bude opravdu týkat nějakých pár dní. Ale tím, jak se situace změnila a ta opatření se protáhla, tak jsme program museli změnit. Teď jsme v takovém stavu, že jsme rozdělili zátěž do nějakých dvou tří týdenních bloků s tím, že hráči mají vždy po bloku dostatečný odpočinek. Situace se vyvíjí, je tam několik možných scénářů a variant, jestli se soutěž dohraje nebo nedohraje, případně kdy. Takže s tím musíme operativně pracovat. Ale není to vůbec jednoduché dělat nějaký plán, když vlastně ani nevíme, k jakému datu to směřujeme.

Áčko má nějaký režim nastavený – U 19 už je tréninkovým procesem skoro na úrovni profesionálního mančaftu. Kdo hráčům plánuje individuální přípravu? Vy nebo kondiční dorostu Jiří Ostrý?
Taky my dáváme klukům noty, plány, podle kterých se mají připravovat, co chceme, aby splnili. Jejich program se skládá z nějakých běhů a posilování. Posilování především vlastní vahou, protože nemají možnost jít někam do fitka nebo gymu. Takže můžou cvičit doma a jít se proběhnout do terénu. Mám nějakou představu o tom, co by měli kluci v přípravě dělat a to konzultuju s kondičním trenérem Jirkou Ostrým, dáváme to spolu dohromady.

Komunikujete s hráči pravidelně? Jsou pod nějakou kontrolou – sporttestery nebo podobně – nebo jim věříte a oni jsou uvědomělí, takže na sobě makají?
Věřím, že kluci, přesto, že to pro ně není jednoduchá situace, že ten čas, který mají, tomu věnují. Spoléháme na jejich samostatnost a zodpovědnost vůči sobě, aby byli dobře nachystaní. S tím, že samozřejmě nějaký kontrolní mechanismus máme. Informace dostávají do whatsappové skupiny, jak běhají, to si můžeme ověřit podle aplikace. Ale hráči dobře vědí, proč to dělají. A myslím si, že je to nyní pro ně i taková možnost útěku ze stereotypu těchto dnů, když jsou zavření doma. A jedinou věc, kterou kromě individuální přípravy mají, je škola a učení.

Pokud se bude ještě chvilku jen trénovat individuálně, nebude pak chybět hráčům míč na noze?
No to jednoznačně bude. Určitě se touhle pauzou můžou projevit rozdíly mezi těmi, kteří mají talent a přilepený balon k noze od narození a těmi, co to mají trošičku vydřené a potřebují ty počty opakování a nakopání balonů. To se jistě projeví. Ještě to nejsou chlapi, jsou to dorostenci, kteří se neustále potřebují rozvíjet. A taková výluka pro ně není ideální, ale je pro všechny stejná. Nedá se nic dělat, musíme to brát jako realitu. Možnost být s balonem moc nemají, maximálně doma na zahradě.

Na dohrání soutěže možná nebude dost času potom. Umíte si představit pak hrát i vložené středy? Navíc možná v týmech budou i nějací maturanti, co budou muset dohánět školu.
Určitě si dovedu představit hrát anglické týdny. Jinak to ani není možné odehrát. Ale je otázka, v jakém termínu by to bylo. Protože myslím si, že pokud by se hrálo v květnu a v červnu, tak školy nám kluky neuvolní. Ano, hrát doma v týdnu od čtyř nebo od šesti, to není problém. Ale jet na utkání ven, to zabere celý den. Kluci budou mít výraznou absenci ve školách, myslím, že nám je neuvolní. Z toho pohledu je to těžké. Ale uvidíme, jaký ten program bude. Kdyby se dohrávalo přes prázdniny, tak je to bez problémů. Ve školní rok už by tam mohly být komplikace, není to jednoduché.

Členka vašeho realizačního týmu fyzioterapeutka Michaela Horáčková je ve svém zaměstnání v první linii.
Dělá ve Vojenské nemocnici, je v první linii. Je na tom podobně, jako plno zdravotníků. To, co si sami neseženou, nebo jim někdo nevyrobí, to nemají. Není to pro ni jednoduchá situace. Má naši velkou podporu. Obdivuju lidi, kteří jsou aktuálně ve zdravotnictví a dělají maximum pro to, aby se postarali o všechny lidi bez ohledu na to, co jim je.

Další články