Lanýžové degustační menu

Robert Runták Zaměstnávat na magistrátu 720 úředníků je zbytečně moc

Zaměstnávat na magistrátu 720 úředníků je zbytečně moc

foto: Archiv Roberta Runtáka

10. 12. 2020 - 12:15

Robert Runták je známý podnikatel, který v roce 2018 zasáhl také do komunální politiky, když se jím založené hnutí spOLečně stalo součástí vládní koalice. V poslední době o sobě dává vědět zejména v souvislosti s vybudovaným Telegraphem, které, jak je uvedeno na webu, je multifunkční platforma propojující kulturu, práci a odpočinek.

HV: Jste manažer, podnikatel, sběratel umění a určitě by šlo zmínit mnohé dalších charakteristiky. Jak byste ale nejlépe označil sám sebe Vy osobně? 

Těžko říct. Jsem takový nějaký univerzální člověk, co ho baví život a dlouho nevydrží stát na jednom místě a nic nedělat. Ovšem důležité není, jak sám sebe vidím já, nýbrž jak mě vnímají ostatní.

HV: V projektu Telegraph se prolínají minimálně dvě roviny, Robert Runták coby sběratel a milovník umění a Robert Runták coby byznysmen. I Telegraph je postižen koronavirovou pandemií. Nestačili jste se pořádně rozjet a hned jste museli zavřít. Jak to zvládáte? 

Tohle propojení umění a byznysu mě na Telegraphu hodně baví. Myslím si, že nejde o úplně běžný koncept. Je však třeba mít na paměti, že v Telegraphu nejde o nějaký high business, spíše poskytujeme prostor pro mladé začínající podnikatele. Rok 2020 není na rozjezd takového projektu ideální, to je asi všem jasné. Pereme se s tím, jak jen to jde. Musíme dodržovat veškerá omezení, i když některá z nich nedávají zrovna smysl. Zejména zavření galerií je záležitost, s níž se nedokážu smířit a chci vehementně zabojovat za to, abychom při příštím lockdownu, zavírat nemuseli. Těch pár lidí, co denně do galerie zavítá, opravdu pandemii nezhorší.

HV: Máte hodně aktivit, současně jste ale hodně aktivní na sociálních sítích. Co vede člověk k tomu, že má ambici účastnit se nejrůznějších diskuzí a někdy relativně trpělivě reagovat i na trolly? Kolik času strávíte denně na sociálních sítích?

Můj čas strávený na sociálních sítích se postupně stále snižuje. Došlo mi totiž, že veškeré diskuse nad tématy, která hýbou společností, jsou především velká ztráta času. Chovám se slušně, nikoho neurážím, snažím se být trpělivý, ovšem žádný hmatatelný efekt se stejně nedostavuje. Nemyslím si, že bych kdy někoho o něčem skutečně přesvědčil. Lidé se tam chodí spíše vybít a pohádat. Racionální smysl to moc nedává. 

HV: Těch událostí, které komentujete, je poměrně hodně. Od Black lives matters, přes americké prezidentské volby, až po Olomouc. Skoro to vypadá, že chcete ke všemu něco říct, nebo se mýlím?

To si nemyslím. Mám pár svých témat, k nimž se vyjadřuji opakovaně. A to buď z důvodu, že se týkají mých hlavních aktivit anebo v nich vidím velké riziko pro budoucí vývoj společnosti. Kdo mě na sítích trochu sleduje, tak ví, že se vyjadřuji zejména k záležitostem týkajícím se výtvarného umění, k situaci na olomoucké politické scéně a pak k obecným otázkám souvisejícím se svobodou projevu, vztahu demokracie a spravedlivého státu, kritice socialistických tendencí ve společnosti, konceptu politické korektnosti a snahám určitých skupin monopolizovat si právo na pravdu. To jsou věci, kde cítím velké nebezpečí. 

HV: Zaujal mě jeden z Vašich posledních komentářů: „Smířil jsem se s tím, že s naším hnutí společně město Olomouc zatím nespasíme, protože na to je nás stále málo a nemáme tak silný mandát od voličů. Ale snažíme se, hlídáme, co se dá, a ceníme zuby na každého, kdo by to nemyslel s městem úplně dobře. Taky ve svém volném čase pomáháme, uklízíme, opravujeme.“ – jak toto interpretovat? 

Myslím si, že interpretace je celkem jednoduchá. Abyste v politice mohl něčeho dosáhnout, a to i v politice místní, musíte získat hodně silný mandát od voličů. Ten hnutí spOLečně bohužel nezískalo, a tak jsou naše možnosti omezené. Prostě vidím, že vytoužený zásadní obrat v olomoucké městské politice se zatím konat nebude. V současné koalici se snažíme vcelku úspěšně napravovat mnoho nepravostí a špatných rozhodnutí z minulosti, snižuje se míra klientelismu, procesy jsou transparentnější, rovněž došlo k přehodnocení některých po léta zaběhnutých příkladů špatné praxe, ale na opravdu zásadní a radikální odstřihnutí se od minulosti chybí více politické odvahy. K tomu možná dojde po příštích volbách. Hodnotím to tedy spíše jako evoluční proces, jako takový mírný pokrok v mezích zákona. Chtěl bych více, ale s jedním náměstkem a třemi zastupiteli prostě zázrak neuděláte. 
 
HV: Olomouc je v těžké finanční kondici. Hnutí společně má ekonomického náměstka. Nicméně i z vašich osobních vyjádření občas cítím, že nejste úplně spokojen a některé věci byste dělal jinak. Kde je tedy problém?

Skutečně nejsem spokojený. Olomouc je na tom finančně hodně špatně. Situaci samozřejmě řádně zkomplikoval i vývoj v letošním roce a koronakrize, která má fatální dopady na rozpočet města. Pořád kolem sebe slyším řeči o tom, jak je třeba šetřit, ale reálné kroky tomu ne zcela odpovídají. Olomouc si žije nad poměry. Je hodně zadlužená, za což mohou mimo jiné i některá velmi špatná rozhodnutí bývalých politických garnitur. Rovněž je pro naše město extrémně nevýhodný způsob rozdělování příjmů z daní – to je problém všech velkých krajských měst. Lidé v Olomouci dostávají od města kvalitní servis za málo peněz. Proto jsem já například zastáncem zvýšení daně z nemovitostí, kterou u nás máme nejnižší možnou. Ovšem pokud chceme i peníze od občanů, město musí začít u sebe. Není možné, abychom na magistrátu zaměstnávali 720 zaměstnanců, když srovnatelně velká města jich mají 450 nebo 500. Nedávno jsem na diskusi koaličních partnerů navrhoval, že bychom v prvním kroku měli snížit počet zaměstnanců magistrátu o 100, což by přineslo úsporu cca 60 milionů. Ale pozoruji, že k takovému kroku opět bude chybět odhodlání a odvaha jít s kůží na trh. Takže fakt nejsem spokojen.       

HV: Politika, zvláště v poměrném volebním systému, je o koalicích, tedy stále o kompromisech. Umí si na to člověk z byznysu, kde musí rozhodovat sám a vidí výsledky svých rozhodnutí okamžitě, zvyknout právě na ty kompromisy a na to, že se vše musí vyjednávat a vše trvá? 

Je to strašně frustrující. Festival promarněného času. Desítky komisí, pracovních skupin, ale skutek utek. Na politiku musí mít člověk náturu a musí si to užívat. To já nemám, takže trpím. Nejsem technokrat, nejsem trpělivý a nedokážu ty věci vysedět. Taky mě štve, že se problémy neřeší, ale spíše odsouvají a tlačí před sebou. Město je například zřizovatelem dvou příspěvkových organizací – Moravského divadla a Moravské filharmonie. Vidíme, že jejich financování se především s ohledem na výrazný růst platů ve veřejné sféře, který je dán zákonem, stává prakticky nemožným úkolem. Místo zásadního koncepčního rozhodnutí, se to ale zase nakonec nějak uflikuje a na rok je pokoj. Politici mají strach říct občanům, že na divadlo a na filharmonii v této podobě prostě nemáme. A taky mají strach říct, že pokud by se tyto instituce měly opravdu samy uživit, tak lístek na jedno představení nestojí 300 korun, ale bude stát 1 500 nebo 1 700. Tak to tady říkám aspoň já, protože chci, aby si lidé uvědomili, že nic není zadarmo a všechno má svoji hodnotu. Někdy zatraceně vysokou.         

HV: Kdybyste měl zmínit tři zásadní věci, co by mělo město udělat, aby se nám žilo lépe, co by to bylo... a jak to realisticky zrealizovat? 

V Olomouci se nežije špatně, je to krásné město a kdokoli sem přijede, strašně se mu tu líbí. Olomouc by se předně měla zbavovat svého dluhu, který nás bude stále více zatěžovat. Proto bychom měli společně s dalšími krajskými městy zkusit prolobbovat změnu zákona o rozpočtovém určení daní. Také musíme zefektivnit chod magistrátu a zvýšit jeho produktivitu. Ta je dnes velmi špatná. Chtěl bych, abychom o Olomouci mohli co nejdříve mluvit jako o smart city. I zde to však jde strašně pomalu. Konečně bych si přál, aby Olomouc byla městem plným zeleně s příjemným klimatem, kde se lidem dobře a bezpečně žije.    

HV: Co hnutí společně a komunální volby 2022. Jak to vidíte? 

Snažíme se pracovat velice poctivě, a to po celé volební období. Jsme dobrá parta, které se několikrát do roka sbalí a jde uklízet zastávky nebo hrabat listí do parku. Naši členové odevzdávají polovinu svých příjmů za členství v komisích či radách jako dar našemu hnutí. Neděláme politiku pro peníze, ale proto, že nám záleží na městě a máme ho rádi. Věřím, že toto bude vidět čím dál více občanů, ocení to a ve volbách nám dají tolik hlasů, abychom je v ideálním případě vyhráli. Pak teprve budeme moci ukázat, co v nás je.

Další články