Historické okénko Z historie olomouckých čtvrtí: Hodolany

 

Pokud bychom hledali nějakou historickou charakteristiku Hodolan, tak dojdeme k tomu, že už od dávných dob šlo o obec prakticky ryze českou. Tento svůj atribut si udržela po staletí, byť obklopena oblastmi, kde převažovala či zcela vítězila němčina. Přesto šlo až do poloviny 19. století o vesnici málo významnou. To se ale radikálně změnilo s příjezdem prvního vlaku. 

První písemná zmínka o Hodolanech pochází z roku 1228, v historii se o nich psalo také jako o Hodeně nebo Hodiňanech. Z roku 1275 je pak doloženo, že patřily olomoucké kapitule. Pod církevní správou setrvaly Hodolany až do konce feudálního systému v roce 1848. 

Vesnice se nacházela východně od Olomouce, za řekou Moravou nad soutokem s Bystřicí. Do území Hodolan významně zasáhla stavba olomoucké pevnosti v polovině 18. století, kdy byla zbourána západní část vesnice, šlo hlavně o náves ležící zhruba v místech od dnešního nádraží po prodejnu Albert. Z původní zástavby tak zbyla jen východní část, někdy označovaná jako Stará Víska, kterou dnes najdeme v prostoru za vlakovým nádražím a zachovala si svůj původní ráz křivolakých uliček s přízemními domky. 

Původně zemědělskou obec nejvíce změnil příchod železnice v roce 1841 k Olomouci a následné prodloužení Severní dráhy císaře Ferdinanda do Prahy. Původně malá víska začala raketově růst a jen mezi lety 1869 a 1900 se počet obyvatel Hodolan zvýšil na pětinásobek. K tomu jistě přispěl i přesun hlavního vlakového nádraží, které se do Hodolan přestěhovalo v sedmdesátých letech 19. století z nedalekých Bělidel. Koleje zároveň obec navždy rozdělily na dvě části, část před kolejemi směrem k městu tak dodnes označujeme jako Nové Hodolany, východní část za kolejemi jako Staré Hodolany. 

Kromě zvýšení počtu obyvatel znamenala železnice i významný průmyslový rozkvět. V roce 1862 začal fungovat lihovar Spolku moravských cukrovarů, pozdější Seliko, v roce 1876 Langrova sladovna, o dvacet let později cementárna Hrůza a Rosenberg, na začátku 20. století pak železárny Kosmos, později Sigma nebo z olomouckého Dolního náměstí přestěhovaná továrna na cukrovinky Zora. 

První jednotřídka vznikla v Hodolanech v roce 1808, do té doby musely děti chodit do Holice. Český charakter obce se ukázal v roce 1850, kdy byla postavena první česká škola, v roce 1874 pak přibyla i druhá a v roce 1904 ještě česká měšťanka. 

V roce 1913 císař František Josef II. povýšil Hodolany na město, což bylo chápáno jako protiváha dlouholetému soupeři na západní straně Olomouce, německé Nové Ulici. Městský status si ale udržely pouhých šest let, po nichž byly začleněny k oboustranné spokojenosti do nově vznikající Velké a hlavně konečně české Olomouce. 

Do historie Hodolan se pak smutně zapsala druhá světová válka, a to hned několikrát. Škola v Hálkově ulici sloužila jako místo, kam německé úřady začaly soustřeďovat židovské obyvatelstvo z Olomouce i z celého regionu před jejich deportací do koncentračních táborů. V pěti transportech bylo z města odvlečeno 3499 osob, z nichž 3211 zahynulo a jen 288 přežilo. Po skončení války zase v Hodolanech působil sběrný tábor pro Němce, kteří měli být odsunuti, pobyt v něm nepřežilo více než pět stovek lidí. 

Z hodolanských pamětihodností jistě stojí za zmínku vůbec nejstarší drobná památka na území Olomouce, kterou jsou boží muka v dnešní Tovární ulici. Upomínají na událost z roku 1527, kdy byl na tomto místě zavražděn šlechtic Adam Stolbašský z Doloplaz. V Hodolanech najdeme dva kostely, katolický Panny Marie Pomocnice křesťanů v Jiráskově ulici byl vysvěcen v roce 1907, Husův sbor Církve československé byl dokončen v roce 1927. Už v roce 1912 v Hodolanech vznikl jeden z nejstarších českých fotbalových klubů na Moravě, SK Hodolany.