Lanýžové degustační menu

Z historie olomouckých čtvrtí: Chválkovice

Z historie olomouckých čtvrtí: Chválkovice

foto: Martin Složil

12. 01. 2020 - 09:00

V roce 1919 vznikla Velká Olomouc. Toto přízvisko získalo historické město po sloučení s dvěma okolními městy a jedenácti vesnicemi. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte s námi do historie olomouckých městských částí.

 
Díl 7.: Chválkovice
Svou dnešní podobou stále nezapřou ráz pravé hanácké dědiny. A přesto, že do Olomouce patří „teprve“ sto let, mají Chválkovice i v dávnější historii královského města své pevné místo. Zejména kvůli své poloze, nacházejí se totiž na cestě z Olomouce na vyhlášené poutní místo na Svatém Kopečku. O vztahu k městu vypovídá také název Selského náměstí, které je i přes své pojmenování stále spíše návsí než náměstím. 

Při pátrání po první dochované zmínce o této vsi se dostaneme až do 13. století. V roce 1220 je najdeme v listině vydané olomouckým biskupem Robertem Angličanem. V ní potvrzuje vlastnictví vsi s názvem Squalcowicz cisterciáckému klášteru na Velehradě. O osm let později tento vztah zaznamenává i listina krále Přemysla Otakara I., i když tentokrát pod názvem Kwalkowitz. 

Z majetku velehradského kláštera ji ještě v roce 1287 získalo olomoucké biskupství, jako takzvaný komorní statek. A i přes to, že olomoučtí biskupové v časech finančních problémů Chválkovice několikrát dali do zástavy šlechticům, udržely se v majetku biskupství a později arcibiskupství až do reforem v roce 1850. 

Feudální správě odpovídala také nevolnická povinnost obyvatel Chválkovic. Ta skončila v závěru 18. století, kdy vrchnost část pozemků chválkovického velkostatku rozparcelovala a prodala místním rolníkům i novým osadníkům. Ti si „zakópile“ třeba pozemky podél cesty do Bělidel, které se díky tomu dnes říká Na Zákopě. 

Od roku 1850 po zrušení patrimoniální správy se Chválkovice staly samostatnou obcí politického okresu Olomouc-venkov. S tím souvisel i vznik samostatné farnosti v roce 1855 při kostele svaté Barbory. Ten byl přestavěn z původní gotické kaple svatého Urbana v roce 1662. Význam obce podtrhovala škola, kam docházely i děti z okolí. 

Z historie olomouckých čtvrtí

Bělidla
Černovír
Droždín
Hejčín
Hodolany
Holice

 
V druhé polovině 19. století se Chválkovic dotkla výstavba olomoucké pevnosti. U cesty na Týneček vznikl fort č. II o několik let později jihovýchodně ještě dva další, které se však již nedochovaly. Skutečně klíčová stavba pro vztah s Olomoucí byla ale dokončena v roce 1889. 

Byla to parní vodárna, díky které se obyvatelé města dočkali kvalitní vody, která putovala přes vodojem na Tabulovém vrchu. Paradoxně tato voda nebyla k dispozici v samotných Chválkovicích. Dnes je parní vodárna jedinou dochovanou na území celé republiky a významnou technickou památkou. 

V okamžiku připojení vesnice k Olomouci v roce 1919 měly Chválkovice 2334 obyvatel, z toho jen 152 Němců, což přispělo k tomu, že se národnostní složení města překlopilo na českou většinu. Spojení s Olomoucí ale nepřineslo jen pozitiva, nové městské části se musely výrazně podílet na obnově válkou poničeného hospodářství. I proto část občanů z Chválkovic iniciovalo rezoluci, v níž požadovala opětovné osamostatnění. To ale musela posvětit vláda, který návrh rychle zamítla. 

Od té doby se Chválkovice už o samostatnost nepokoušely. V roce 1924 tam byla zavedena kanalizace, o tři roky později začal jezdit autobus z města každou hodinu. Během 60. a 70. let dvacátého století se na katastru Chválkovic u řeky Bystřice směrem na Bělidla začal i více rozvíjet průmysl.

Další články