Lanýžové degustační menu

Vrátit orloji historickou podobu? A která by to měla být?

Vrátit orloji historickou podobu? A která by to měla být?

foto: Archiv

28. 05. 2020 - 12:00

Olomoucký orloj, turisty tolik vyhledávaná památka přímo v srdci Olomouce na zdi budovy radnice, se v posledních dnech kvůli své podobě opět dostal do debaty ohledně možného návratu některé z historických podob. Důvod k tomu dalo odhalení nacisty zničených slunečních hodin, které se nacházejí na nárožní straně radnice u Arionovy kašny.

Orloj, který se nachází na budově radnice ve směru ke kostelu svatého Mořice, vyvolává v lidech spoustu pocitů. Za dobu své existence, která činí více než půl tisíciletí, hned několikrát změnil podobu. Ta poslední, se socialistickými motivy, z padesátých let minulého století, je už od devadesátých let některým lidem trnem v oku. Čas od času se tak objeví hlasy o tom, zda by se orloj neměl vrátit ke své původní podobě. Dokonce se objevila i petice za návrat k historické podobě orloje. Ale i v tom je potíž. Která podoba by to měla být? 

Změna současné podoby radnice by přinášela problémy
„Případné zásahy do dnešní podoby orloje by byly i z hlediska památkové péče velmi problematické. Je fakt, že soudobá podoba orloje na olomoucké radnici v kontextu okolních historických budov, souboru barokních kašen a sloupu Nejsvětější Trojice není příliš vhodná. Už od roku 1990 se v Olomouci občas z řad veřejnosti objevily požadavky na změnu podoby stávajícího orloje, ale tyto diskuze nikdy nedospěly k jednoznačnému závěru, jakou podobu by vlastně nový historický orloj měl mít. Tu z konce 19. století ani odborníci nepovažovali nikdy za historicky autentickou, neboť to byla to romantizující směs novogotiky, baroka a snad i starších prvků z původního orloje,“ prozradili pracovníci z odboru památkové péče na olomouckém magistrátu.

O tom, že tady snahy o návrat orloje do některé z historických podob byly už v devadesátých letech, svědčí také založení Asociace olomouckého orloje, která vznikla na jaře roku 1990.

„Asociace se několik let snažila tuto myšlenku uvést do praxe. Pro nesouhlas dvou nejdůležitějších institucí, Statutárního města Olomouce a Národního památkového ústavu, s rekonstrukcí se dále tato záležitost neposunula, a proto byla před několika lety asociace pro nečinnost zrušena,“ prozradil historik a vydavatel Miroslav Čermák, kterému v roce 2005 vyšla kniha Olomoucký orloj.

Možnost návratu k historické podobě orloji ztěžuje také statut radnice jako nemovité kulturní památky
Nejistota, do které historické podoby by se v případě přeměny měl olomoucký orloj vrátit, není jediným problémem, se kterým by se žádost o změnu podoby hodin musela potýkat.

„Je třeba si uvědomit, že ačkoliv se nemusí současná podoba orloje líbit všem, je nutné si uvědomit, že i samotná budova radnice prošla určitými historickými stavebními změnami, stejně jako orloj. Dnešní podoba orloje z let 1947 až 1955 je nedílnou součástí budovy radnice, která je pro svou nezpochybnitelnou památkovou hodnotu zapsanou nemovitou kulturní památkou v ústředním seznamu kulturních památek české republiky, a jako taková je chráněna,“ doplňuje odbor památkové péče olomouckého magistrátu.

Z orloje to dělá nedílnou součást kulturní památky. Jakýkoliv zásah do současné podoby by musel být projednaný v rámci zákona o státní památkové péči s výkonnými orgány. A to včetně odborné organizace památkové péče. Z průběhu diskuzí, které již v minulých letech proběhly, je známo, že se tyto složky památkové péče k žádné případné změně nestaví kladně. 

„Problematika možné obnovy starší podoby olomouckého orloje je poměrně složitá a intenzivně ji řešili už naši předchůdci, jak památkáři, tak další odborníci, v 90. létech minulého století. Uvažovalo se o případném návratu k poslední předsocialistické, tedy novogotické podobě, jelikož návrat k těm starším, k barokní nebo dokonce k původní gotické, není reálný, protože se nedochovalo původní jádro orloje, tedy jeho mechanismus, ale ani některé další podstatné prvky. Obdobný výsledek, nemožnost věrohodné rekonstrukce, se však týká i novogotické podoby orloje z roku 1898. I zde by bylo nutné se o řadě detailů jen domýšlet,“ prozradil Ondřej Belšík, vedoucí odboru péče o památkový fond z Národního památkového ústavu, pracoviště v Olomouci, k případné možnosti obnovy historické podoby orloje.

„Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče nebude iniciovat změnu stávající podoby orloje,“ doplnil.

Podle Belšíkových slov se pracovníci ústavu ztotožňují s názorem Radima Himmlera, který je autorem poslední publikace věnující se dějinám olomouckého orloje.

„V dnešní podobě jako jediný orloj ve stylu socialistického realismu je nejen kuriózní turistickou atrakcí, ale i cenným dokladem doby svého vzniku, a tedy památkou hodnou ochrany,“ říká ve své knize Himmler.

Podle Belšíka by bylo lepší než případná iniciativa za obnovu historické podoby radnice, vytvořit v prostorách radnice kvalitní expozici věnovanou přímo olomouckému orloji, jeho historii a významu, který je pro Olomouc opravdu veliký.

 
Každá rekonstrukce zanechala stopu, pak přišel rok 1947, který všechno přepsal
Vznik olomouckého orloje se datuje někdy do období po roce 1420, tedy krátce po vytvoření orloje pražského. Podle dostupných pramenů nejde vyloučit možnost, že by se na přístroji v centru Olomouce podíleli alespoň z části ti stejní učenci, mezi nimi například tehdejší rektor pražské univerzity, matematik a astronom Jan Šindel, který z Prahy utekl před husity právě do Olomouce.

Pokud by se v dnešní době kdokoliv rozhodl, že by se orloj měl vrátit do původní podoby a podal podnět na olomouckou radnici, není vlastně ani jisté, která podoba by to měla být. Orloj totiž během staletí prošel několika opravami a výraznými zásahy. Například v 18. století dostal barokní podobu. Existují však také výtvarná ztvárnění této olomoucké památky z let 1661 a 1746. Velice výrazně se pak na tehdejší podobě orloje projevil rok 1898, kdy hodiny dostaly novogotickou podobu a rok 1926, kdy z nich byla odstraněná podobizna Marie Terezie.

Na stavu astronomických hodin se podepsala také druhý světová válka, během které byl orloj poškozený granátem. A následně, mezi lety 1947 až 1955, kdy na něm pracoval výtvarník Karel Svolinský a pár soch tehdy vytvořil také sochař Olbram Zoubek, dostal svou současnou podobu v duchu socialistického realismu.

Další články