Achillovy paty Olomouce: hlavní vlakové nádraží

Hlavní olomoucké nádraží. Tady to není ani tak o vzhledu, jako spíš o tom, že na tom místě prostě nechcete strávit víc času, než je třeba maximálně nutné. Nádraží jako takové, včetně nástupišť, které jsou pár let nové, je v pohodě. Jde o ten pocit.

Jasně, vnějšek budovy by si nějaký ten zásah dozajista zasloužil, podobně je tomu s dlažbou uvnitř nádražní budovy, ale zrovna moc pozitivních věcí se na hlavním olomouckém nádraží najít nedá. Můžeme začít u toho, že tam absolutně nefunguje ochranka.

To, že když čekáte na vlak a přijde za vámi v lepším případě jen lehce umolousaný bezdomovec, ať už vevnitř, nebo venku, je tou lepší možností. Může se totiž stát, že bude mít kalhoty proklatě nízko u pasu.

A bohužel, ochranka jako by je neviděla. Těžko říct, čím je to způsobeno, protože tito lidé jsou dost nepřehlédnutelní. Zvlášť, pokud čekáte na vlak a kousek od vás se s holou zadnicí hrabe bezdomovec v odpadkovém koši. Podobným problémem jsou pak lavičky na nástupištích pro tramvaje venku před nádražní budovou. Snad nikdy v životě jsem na nich neviděl sedět nikoho jiného, než bezdomovce. A to v různých stavech. Občas spali, občas tam pili. Už je to asi takový folklór olomouckého hlavní nádraží. Podle mě ale folklór, která by se měl zatrhnout.