Osudová králíkárna aneb muži jsou obětí matriarchálního teroru
Měla jsem na mobilu nepřijatý hovor od mého táty, tak jsem mu zavolala. Vzala to moje mamka a…
05. 04. 2020 - 09:00
Hlavní olomoucké nádraží. Tady to není ani tak o vzhledu, jako spíš o tom, že na tom místě prostě nechcete strávit víc času, než je třeba maximálně nutné. Nádraží jako takové, včetně nástupišť, které jsou pár let nové, je v pohodě. Jde o ten pocit.
Jasně, vnějšek budovy by si nějaký ten zásah dozajista zasloužil, podobně je tomu s dlažbou uvnitř nádražní budovy, ale zrovna moc pozitivních věcí se na hlavním olomouckém nádraží najít nedá. Můžeme začít u toho, že tam absolutně nefunguje ochranka.
To, že když čekáte na vlak a přijde za vámi v lepším případě jen lehce umolousaný bezdomovec, ať už vevnitř, nebo venku, je tou lepší možností. Může se totiž stát, že bude mít kalhoty proklatě nízko u pasu.
A bohužel, ochranka jako by je neviděla. Těžko říct, čím je to způsobeno, protože tito lidé jsou dost nepřehlédnutelní. Zvlášť, pokud čekáte na vlak a kousek od vás se s holou zadnicí hrabe bezdomovec v odpadkovém koši. Podobným problémem jsou pak lavičky na nástupištích pro tramvaje venku před nádražní budovou. Snad nikdy v životě jsem na nich neviděl sedět nikoho jiného, než bezdomovce. A to v různých stavech. Občas spali, občas tam pili. Už je to asi takový folklór olomouckého hlavní nádraží. Podle mě ale folklór, která by se měl zatrhnout.
Měla jsem na mobilu nepřijatý hovor od mého táty, tak jsem mu zavolala. Vzala to moje mamka a…
Z široce polemicky diskutované „reformní“ vize se stal od 1. ledna roku 2025 status quo. Moravské…
Mohl bych využít následující řádky k obraně politických kroků mých souputníků, případně ke kritice…
Jméno Rudolfa Těsnohlídka nám všem nejspíš utkvělo ze školy v rámci literatury. Těsnohlídek však…
Olomoucké vánoční trhy rozsvítily strom a sociální sítě zase rozsvítily emoce. Letošní vánoční…
Když se řekne „obrana“, možná si představíte armádu nebo historické bitvy. Ale obrana není jen o…