Scottův Napoleon je působivá sonda do života vladaře

Ridley Scott je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Má za sebou plejádu geniálních filmů jako je Blade runner, Vetřelec či Thelma a Louisa. Na kontě má trháky Gladiátor či 1492: Dobytí ráje apod. Každý jeho film je pro mě svátkem a Napoleon není výjimkou. A ani tentokrát, jak je to u Ridleyho zvykem, nezklamal! Napoleon je ryzí film, který musíte vidět.

Někdo by očekával, že se britský režisér v požehnaných letech (za 6 dní oslaví 86. narozeniny) ubere do důchodu, on má ale napilno! Ještě než přivede do kin dlouho očekávané pokračování Gladiátora, natočil Scott tuto biografickou fresku, která mapuje celou životní dráhu francouzského vojevůdce, válečného stratéga a diktátora Napoleona Bonaparta.

Režisér příběh vypráví lineárně, tzn. jde postupně po velkých životních momentech slavného vladaře. Velmi působivý je film hned od úvodních záběrů na popravu Marie Antoinetty, která je během zuřící francouzské revoluce vedena pod gilotinu. Ani si neuvědomuji jiný film, kdy by mne tak nadchlo líčení atmosféry tehdejšího teroru. Atmosféra bortícího společenského řádu je doslova hmatatelná.

Z této éry vyrůstá osoba Napoleona, která těží z vojenských úspěchů. Joaquin Phoenix skrze své mistrovské herectví dává postavě náboj. Film se ji nebojí charakterově interpretovat. Scott nepatří k režisérům, kterým by stačilo obsadit známého herce a pohodlně vykreslovoat dějinnou osobnost po nekonfliktní lince. Jeho Naopoleon je mamánek, submisivní vůči své manželce a špatný milenec. Zároveň soustředěný profesionál, obratný politický řečník a ambiciózní muž. To vše se tvůrcům daří na plátně vykreslovat naprosto autenticky.

Bitvy jsou velmi naturalistické. Od Slavkova po Waterloo. Děla drtí lidská těla s opravdovou syrovostí jako jsem na plátně snad ještě neviděl. Osobně nejpůsobivěji na mne působilo Napoleonovo válečné tažení do Ruska, které skončí fiaskem a statisíci mrtvými vojáky. Bonapartova deziluze, když se mu nedaří vzdorovat taktice spálené země, je jedním ze zásadních momentů filmu. Jeho zkroušený pohled, kdy se dívá na hořící Moskvu, vám jistě utkví v hlavě.

Obecně filmu nejde nic moc zásadního vytknout. Snad jen, že sestříhání filmu do přijatelné podoby s sebou přineslo zkratkovitost vyprávění a nevyváženost dějové linky. Vyprávět ale celý životní osud Napoleona ve 154 minutách není snadné (nicméně poznamenám, že film Olivera Stonea Alexander z roku 2004 byl v tomto trochu úspěšnější). Výsledek proto sem tam nepůsobí komplexně. To ale jistě vynahradí avizovaná rozšířená verze, kterou režisér často v rámci své tvorby dodatečně vypouští na světlo. Tam se jistě mnohé etapy Bonapartova života dovysvětlí.

Závěrem chci jen říci, že jsem film nehodnotil z hlediska historických nepřesností. Na internetu koluje řada kritických článků, jimž vadí, že Scott nerespektuje historii. Nejsem znalec jeho života a detailů jeho bitevních strategií. Základní linka je správná a historicky důvěryhodná (i když v rámci bitvy u Slavkova mi také vadilo, že terén bojiště neodpovídá realitě, neboť na oné planině žádné velké hory rozhodně nejsou). Daleko více nepřesné mi ale přijde, když na francouzském dvoře, je plno aristokratů černé pleti. Evidentně trend, který si producenti nemohli odpustit. Vzhledem ke Scottově autoritě si ale tato agitka filmového studia najde místo jen obrazově na několika málo místech, a  diváka příliš neotravuje.

Napoleon za zhlédnutí rozhodně stojí. Program kina najdete ZDE.